Nedejme si přírodu

Vážení a milí zákazníci, od 15.12.2012 vstupuje v platnost další restriktivní nařízení EU, které nám zakazuje psát u všech bylin a přírodních přípravků k čemu jsou určeny a přikazuje veškeré tyto texty odstranit ze stránek. Více info ZDE


NOVINKY

arr325.1. - SNÍŽENÍ CENY - QUINOA BÍLÁPRODUKTY QUINUA, QUINOA   Quinua (quinoa) je prastará bylina peruánských And, která se pěstovala...

NEJPRODÁVANĚJŠÍ

NAŠE CENA: 61 Kč
NAŠE CENA: 110 Kč
NAŠE CENA: 90 Kč

KONTAKTY

Solia, s r.o. (Čajový dům)
Rybná 716/24
11000 Praha 1 - Staré Město
tel: +420 777 866622
napište nám
Korespondenční adresa: Česká 248, 46841 Tanvald
Provozovna a výd. místo: Česká 248, 468 41 Tanvald

ZBOŽÍ V AKCI

NAŠE CENA: 140 Kč
NAŠE CENA: 140 Kč
NAŠE CENA: 120 Kč

PERU - země Inků / Současnost

Etymologie

Slovo „Peru" pochází ze slova Birú, což bylo jméno místního vládce, který žil u zálivu San Miguel (Panama) na počátku 16. století. Během roku 1522 podnikli španělští průzkumníci průzkumné výpravy na jih „Nového světa". Další výpravy pod vedením Francisca Pizarra začali označovat území Peru jako Birú. Po podpisu dohody o kapitulaci Toleda pojmenovala oficiálně Španělská koruna část území Incké říše jako provincii Peru. Později byl název změněn na místokrálovství Peru a po peruánských válkách za nezávislosti se název změnil na dnešní: Republika Peru.

Geografické údaje

Peru je s rozlohou 1 285 220 km2 po Brazílii a Argentině třetí největší stát jihoamerického kontinentu a dvacátým na světě. Sousedními státy jsou na severu Ekvádor a Kolumbie, na východě Brazílie, na jihovýchodě Bolívie a na jihu Chile. Na západ od Peru je Tichý oceán.

Území Peru protíná pohoří Andy nacházející se na západě souběžně s pobřežím. Andy rozdělují Peru na 3 geografické oblasti. Toto rozdělení je zjednodušené, protože ve skutečnosti je rozmanitost komplexnější. Přesto se pokusíme popsat hlavní znaky těchto 3 oblastí:
Pobřeží - západ území Peru, které je většinou rovinaté. Na severu se nachází poušť Atacama, ale dále na jih je pobřeží převážně skalnaté s krásnými plážemi. Navíc jsou zde i úrodná údolí, která jsou zásobena vodou z přibližně 50 řek pramenících v Andách.
Pohoří Andy - hornatá oblast protínající Peru s vysokými horskými štíty (nejvyšší hora Peru je Huascarán - 6 768 m), ale také vysoko položenou náhorní planinou, na níž je i největší jezero Jižní Ameriky Titicaca (6900 km²). V této oblasti jsou dosud činné sopky
Džungle - východní území Peru, která zabírá přibližně 60 % území státu. Nachází se zde dešťový prales pokrývající 70 milionů ha. To je čtvrtý největší deštný prales na světě po Brazilii, Kongu a Indonésii.

Většina peruánských řek pramení v Andách. Ty řeky, které se vlévají do Tichého oceánu, jsou divoké a krátké. Řeky, které tečou na východ, jsou přítoky Amazonky, jsou delší, mají mnohem větší průtok, a jsou méně divoké, jakmile opustí pohoří. Nejdelší řeky v Peru jsou Ucayali, Maranón, Putumayo, Yavarí, Huallaga, Urubamba, Mantaro a Amazonka.

Politika

Nová ústava, která byla přijata v roce 1993 v referendu, zavedla jednokomorový parlament a posílila moc prezidenta. V roce 2003 byl zahájen proces decentralizace.

Peru je republika s prezidentským systémem s multi-stranickým systémem. Prezident, Alberto Fujimori, rozpustil v roce 1992 dvoukomorový parlament a v roce 1993 byla schválena v referendu nová ústava, podle níž je prezident hlavou státu a vlády. Je volen na pět let. Před znovuzvolením je nutné, aby alespoň jedno celé období zastával funkci prezidenta jiný člověk. Prezident jmenuje premiéra a s jeho doporučením i radu ministrů. Nová ústava zavedla jednokomorový kongres se 120 členy volenými na dobu pěti let. Zákony mohou být navrženy buď výkonnými nebo zákonodárnými orgány. Musejí být schváleny kongresem a vyhlášeny prezidentem. Soudnictví je nezávislé, i když politické intervence do soudních záležitostí se vyskytli v celé historii a zřejmě pokračují i dnes.

Peruánská vláda i prezident jsou voleni přímo. Hlasování je povinné pro všechny občany ve věku 18 až 70. Všeobecné prezidentské volby konané v roce 2006 vyhrál Alan García z peruánské levo-středové strany Aprista (52,6% platných hlasů), který zvítězil nad Ollanta Humala z liberální strany Unión por el Perú (47,4%). V kongresu má v současné době strana Aprista 36 křesel, peruánská Nacionalistická strana 23 míst, Unie pro Peru 19 míst, středová Národní jednota 15 křesel, pravicová Aliance pro budoucnost 13 míst, Parlamentní aliance 9 míst a Demokratická zvláštní parlamentní skupina 5 míst.

Peru je rozděleno do 25 regionů a 1 provincie (Lima). Každý region má zvolené vlády složené z předsedy a rady, které slouží ve čtyřletém období. Tyto vlády mají za úkol plánovat regionální rozvoj, provádět veřejné investiční projekty, podporovat hospodářskou činnost a spravovat veřejný majetek. Provincie Lima je spravována městskou radou.

Seznam regionů:

Amazonas, Ancash, Apurímac, Arequipa, Ayacucho, Cajamarca, Callao, Cusco, Huancavelica, Huánuco, Ica, Junín, La Libertad, Lambayeque, Lima, Loreto, Madre de Dios, Moquegua, Pasco, Piura, Puno, San Martín, Tacna, Tumbes, Ucayali

+ provincie Lima

Peruánský zahraničním vztahům dominovali konflikty na hranicích se sousedními zeměmi, z nichž většina proběhla v průběhu 20. století. Stále ale probíhá diplomatický spor s Chile o umístění námořní hranice v Tichém oceánu. Peru je aktivním členem několika regionálních bloků a jedním ze zakladatelů ekonomického společenství Andean Community of Nations (španělsky Comunidad Andina CAN). Je také členem mezinárodních organizací jako je Organization of American States (OAS nebo také OEA) a Organizace spojených národů.

Peruánská armáda se skládá z armády, námořnictva a letectva, jeho hlavním posláním je zajištění nezávislosti, svrchovanosti a územní celistvosti země. Ozbrojené síly jsou podřízeny ministerstvu obrany a prezidentovi jako vrchnímu veliteli. Branná povinnost byla zrušena v roce 1999 a nahrazen dobrovolnou vojenskou službu.

Ekonomika

Peru je rozvojová země, v roce 2005 dosáhla skóre 0.773 dle Indexu lidského rozvoje. V roce 2006 byl příjem na jednoho obyvatele $3 374 a přibližně 39,3% z celkového počtu obyvatel je chudých (včetně 13,7%, které lze označit jako velmi chudé).

Peruánská hospodářská politika se značně liší v uplynulých desetiletích. V letech 1968-1975 za vlády Juana Velasco Alvarado byly zavedeny radikální reformy, která zahrnovala agrární reformy, vyvlastnění zahraničních firem, zavedení ekonomického plánování systému a vytvoření velkého státního sektoru. Cílem bylo "spravedlivé" přerozdělování příjmů a ukončení hospodářské závislosti Peru na vyspělých státech. Tyto cíle nebyly naplněny, ale i přesto většina reforem byla nezměněna až do roku 1990, kdy liberalizující vláda Alberto Fujimori ukončila regulaci cen, zrušila protekcionismus a omezení pro přímé zahraniční investice a privatizovali většinu státem vlastněných společností. Tyto reformy umožnily trvalý hospodářský růst, který probíhá do dnes, s výjimkou propadu v roce 1997 po asijské finanční krizi.

Služby tvoří 53% z peruánské hrubého domácího produktu, následuje zpracovatelský průmysl (22,3%), těžebního průmyslu (15%). Nynější hospodářský růst je zajištěn makroekonomickou stabilitou, lepšími podmínkami zahraničního obchodu a rostoucími investice a spotřebou. Očekává se, že zahraniční obchod se ještě více posílí díky podpisu dohody o volném obchodu se Spojenými státy americkými ze dne 12. dubna 2006. Hlavními peruánskými vývozními artikly jsou měď, zlato, zinek, textil, rybí masa a nejvýznamnějšími obchodními partnery jsou USA, Čína, Brazílie a Chile.

Zemědělství

V zemědělství pracuje 36% ekonomicky aktivních obyvatel, ačkoliv má Peru jen 3% orné půdy, (z toho 21% půdy se využívá pro pastevectví). Hlavními oblastní pěstování plodin jsou území podél řek protékajících pouští. Hlavními obchodními plodinami jsou cukrová třtina a bavlník, pro samotnou obživu se nejvíce pěstuje rýže. Vinná réva, olivy, tabák, pomeranče a banány se pěstují v Andách, ve vyšších polohách pak obiloviny, fazole, a brambory. Na východních svazích se využívá půda pro chov ovcí, lam a alpak. V zemi se pěstuje i koka používaná na ilegální výrobu kokainu.

Rybolov

Peru je jedním z největších producentů ryb (průměrný roční úlovek: 45 milion tun) i díky chladnému Humboldtovu proudu, který přináší obrovské množství planktonu, což je výborná potrava pro ryby. Hlavními druhy ryb jsou sardele, tuňák, makrelovité ryby a sardinky. Jednou za přibližně 10 let je však rybářský průmysl dotčen efektem El Nino. To je teplý mořský proud, který naruší rovnováhu organického života a ryby odplují za potravou jinam.

Lesnictví

Obrovské lesní plochy ve vnitrozemí jsou těžko přístupní a využitelné. K přepravě některých produktů se využívají řeky a přístav ve městě Iguitos.

Těžba

Peru má bohatá naleziště různých nerostů, a to zejména mědi, stříbra, železa a zlata a také ropy a uhlí. Peru je první na světě v produkci stříbra a v Latinské Americe první v produkci olova a druhé, co se týče mědi. Centrum těžby železné rudy je Marcona na jižním pobřeží a v Amazonské nížině jsou nalezitě ropy.

Energie a průmysl

Mnohá průmyslová odvětví souvisí se zpracováním nerostů a jsou umístěna v oblasti And. Průmysl se rozvíjí ale také ve městech na pobřeží, kde je rozšířený průmysl potravinářský a textilní. K dalším odvětvím patří výroba cementu, oceli, stavba lodí, montáž aut aj. Hlavní průmyslovou oblastí je Lima Callao, neboť je zde soustředěno 70 % veškerého průmyslu. 57 % elektrické energie dodávají hydroelektrárny.

Doprava

Doprava v Peru je hodně ovlivněna charakterem krajiny - poušť při pobřeží, zalesněné vnitrozemí a pohoří And. Z těchto důvodů je důležitá letecká doprava, přesto na ni většina Peruánců nemá prostředky. V peru se nachází celkem 14 civilních letišť, z nichž 10 příjímá i mezinárodní lety: Lima, Arequipa, Chiclayo, Pisco, Pucallpa,Iquitos, Cusco, Trujillo, Tacna a Juliaca. Navíc zde působí 24 peruánských leteckých společností (7 nabízející i vnitrostátní lety). Jedna z nejobdivuhodnějších železnic (transandská) světa vede z Limy do vnitrozemí do La Oroya. Měří 170 km a překonává výšku 4816 metrů nad mořem. Silniční síť má více než 70 000 km, z nichž 20 000 km má pevný povrch (z toho přibližně 17 000 km jsou dálnice). Důležitá, zejména pro export, je pro Peru i námořní doprava. Největším přístavem je Callao (součástí Limy) a dalšími významnými přístavy jsou Paita, Salaverry, Chimbote, Callao, Pisco, Ilo a Matarani.

Demografické údaje

S přibližně 28 miliony obyvatel je Peru čtvrtá nejlidnatější země v Jižní Americe. Demografická míra růstu obyvatel poklesla v letech 1950 až 2000 z 2,6% na 1,6% a očekává se, že v roce 2050 bude mít Peru přibližně 42 milionů obyvatel. Dle údajů z roku 2007, 75,9% obyvatel žije ve městech a 24,1% ve venkovských oblastech. Největšími městy (nad 250 000 obyvatel) jsou Lima, Arequipa, Trujillo, Chiclayo, Piura, Iquitos, Cusco, Chimbote a Huancayo.

Peru je mnohonárodnostní stát tvořen kombinací různých skupin, a to díky vývoji za posledních pět století. Původní Indiáni žili na tomto území po několik tisíciletí, před tím než připluli první španělští kolonizátoři v 16. století. Jejich populace klesla z odhadovaných 9 milionů v roce 1520 na zhruba 600 000 v roce 1620, a to hlavně kvůli nakažlivé nemoci. V koloniální době přijelo do Peru velké množství Španělů a Afričanů, kteří se mísili mezi sebou, ale i s domorodým obyvatelstvem. Po získání nezávislosti došlo k postupné imigraci z evropských zemí (Anglie, Francie, Německo, Itálie a Španělsko). Číňané dorazili v padesátých letech 19. stol. jako náhrada za otroky a od té doby mají významný vliv na peruánskou společnost. Mezi dalšími přistěhovaleckými skupinami byli Arabové a Japonci. Etnická struktura v Peru je v dnešní době následující: 45% indiáni, 37% mestic (míšenci Indiánů a Evropanů), 15% bílých, 3% ostatní.

Španělština je prvním jazykem pro 83,9% peruánské populace. Mezi Indiány se udrželo několik původních jazyků, z nichž nejdůležitější je Quechua, kterým mluví 13,2% obyvatelstva. Dle sčítání lidu v roce 2007 se 81.3% populace nad 12 let hlásí ke katolickému vyznání, 12,5% k evangelickému, 3,3% k ostatním náboženstvím a 2,9% se označilo za nevěřící. Gramotnost byla v roce 2007 odhadnuta na 92,9%, přičemž na ve venkovských oblastech je míra gramotnosti nižší (80,3%) než v městských oblastech (96,3%). Základní a střední vzdělání je povinné a ve veřejných školách zdarma.

Kultura

Kořeny peruánská kultura pocházejí zejména z indiánské a španělské tradice, ale projevují se v ní i vliv africké, asijské a evropské kultury. Peruánské umělecké tradice sahají až do doby před Inckou říší a vyznačovali se jedinečným zpracováním keramiky, textilu, šperků a soch. Inkové tyto řemesla zachovali a posunuli tradici v umění dále, např. postavením architektonicky velmi zdařilé stavby Machu Picchu. Během koloniální doby vznikly hlavně ve městech barokní stavby. Během této doby, se většina umění zaměřila na náboženské předměty (kostely, obrazy, apod.). Po získání nezávislosti se vývoj umění v Peru se na čas pozastavil, dokud se na počátku 20. století neobjevil umělecký proud "Indigenismus" (nazývaný také "Indianismus"), který hledal inspiraci v životě a tradicích původních Indiánů. Od roku 1950 se peruánské umění vyznačuje mísením zahraničních i místní uměleckých proudů.

Peruánská literatura má své kořeny v ústní tradici již v před-kolumbijských civilizacích. Španělé zavedli psaní v 16. století, kdy se z této doby dochovali místní kroniky a náboženská literatura. Po nezávislosti byl nejčastějším literárním žánry Costumbrismus a romantismus (např. díla spisovatele Ricardo Palma). Na počátku 20. století se projevuje "Indigenismus" v dílech autorů jako Ciro Alegría, José María Arguedas nebo César Vallejo. Ve druhé polovině století se peruánská literatura stala všeobecně známou díky autorům, jako je Mario Vargas Llosa (přední člen literárního směru Boom Latinoamericano.

Peruánská kuchyně je mix indiánské a španělské kuchyně se silnými vlivy z africké, arabské, italské, čínské a japonské kuchyně. Mezi běžná jídla patří anticuchos, ceviche, humitas, a pachamanca. Vzhledem k rozmanitosti podnebí je v Peru široký sortiment rostlin a živočichů využívaných k přípravě jídel. Peruánská kuchyně získala věhlas díky své rozmanitosti složek a technik.

Peruánská hudba má andské, španělské a africké kořeny. V před-hispánské době se hudební nástroje značně lišily region od regionu. Společné pro ně byli ale 2 hudební nástroje - quena a tinya. Španělské dobytí přineslo zavedení nových nástrojů, jako např. kytary a harfy, a vývoj nových nástrojů, jako např. hybridního nástroje charango. Peruánskou hudbě obohatili také africké rytmy a použití hudebních nástrojů - cajon a bicí. K peruánským lidovým tancům patří marinera, tondero, danza de tijeras a huayno.